Narážím poslední dobou na prohlášení typu
“tohle nejsou žádné esokecy”
“doufám, že to (co říkám) není moc eso…”
“připadá mi to jako líbivá esoterika”
a tak mě to vede k zamyšlení nad tím, co to teda to “eso” je.
Abych byla upřímná, mně osobně je to úplně jedno. Je mi jedno, jestli já osobně někomu připadám “eso” nebo ne. Já jsem já, jsem jaká jsem, a dokud jsem pravdivá, je mi to jedno.
Ale už toho bylo tolik kolem mě, že jsem se teda zamyslela 😉
Co říká teta Wiki?
“Esoterismus, též západní esoterismus, je souhrnný termín pro různá duchovní hnutí a proudy v západní kultuře vycházející z gnosticismu, hermetismu a neoplatonismu pozdního starověku. Zahrnuje především renesanční magii, Paracelsovo učení, rosikruciánství, křesťanskou kabalu, svobodné zednářství, teosofii a New Age. Úzce souvisejícím a často zaměnitelným pojmem je okultismus odkazující na okultní, tedy skryté vlastnosti či síly, v přírodě.[1]
Kromě této definice založené na výčtu historicky provázaných hnutí a učení lze esoterismus definovat také jako vyhrazení určitých tajných znalostí zasvěcencům bez ohledu na náboženský či duchovní směr. Obě tyto definice jsou často užívány zároveň, což vede zmatkům ohledně toho co esoterismus vlastně znamená, výše zmíněný termín západní esoterismus je z tohoto důvodu užíván pro první z definovaných fenoménů.”
Esoterismus – Wikipedie (wikipedia.org)
No, je to jasný. Jsem ze hry. Přičichla jsem ke kde čemu, ale poslední dobou stahuju z éteru a žádné tajnosti kolem toho nedělám.
Ale teď vážně.
Co podle mě vadí lidem kolem na “eso”?
Co patří k duchovnosti?
Myslím, že hodně lidí spojuje esoteriku prostě s duchovností. Tedy s opakem materialismu.
Jen hádám, ale tipuju, že tomu “eso”, co mají na mysli (tedy jejich představě o předsudcích směrem k esoterice – dost možná založených i na pravdě, nevím, v těchto kruzích se nepohybuju), chybí
uzemnění
humor
sebereflexe.
Potom ono být moc “eso” by mohlo znamenat být odtržený od reality, lítat si někde po hvězdách, nebo ohánět se prostě nějakými obecnými, profláklými cintáty, bez osobní zkušenosti.
Je pravda, že občas se setkám s překvapením, že dělá svoji práci – tedy terapie pomocí hluboké transformační energie, mentoring práce s energií – a zároveň jsem pragmatická, praktická, nebojím se použít ostré slovo a dělám si srandu. Jo a taky si opejkám opravdický buřty 😉
Jakoby to k tomu, co se považuje za “duchovní” nepatřilo.
No, za mě, Bůh/Vesmír nebo jak to chceme nazvat miluje humor. Jsem toho při práci často svědkem.
A kdo chce být skutečně duchovní, musí stát nohama pevně na zemi. Tak to prostě je. Jinak mu ta jeho energetika pěkně pokulhává a může taky ulítnout docela.
Na čem nakonec záleží?
Na pravdivosti.
Máte rádi srandu? Smějte se.
Jste vážní? Buďte.
Být praktický se hodí každému (i když ne každému to jde 😉 ).
Eso – neeso. Kašlete na to. Buďte, jací jste. Dělejte, co vás baví. Mluvte pravdivě, tak, jak to cítíte.
Vykašlete se na to, co si kdo myslí, že byste měli nebo neměli jako “duchovní” dělat. Nebo jestli si nakonec někdo třeba řekne, že jste “moc eso”, ať už tím myslí cokoliv. Buďte pravdiví, mluvte jasně a otevřeně, svoje publikum – a přátelé – si přitáhnete přesně sobě na míru. Takové, kteří vám skutečně rozumí.
Duchovní bytost se podle mě pozná nejvíc právě podle toho, že má odvahu odložit masky a být sama sebou a sama za sebe.
A že s ní může být i pěkný p.del? To si pište! 😉
Jak to máte s duchovnem vy?