Možná to máte taky.

Nějaké téma se vám vznáší nad hlavou a vy přemítáte, jak se k němu postavit.

Já to takhle měla před nějakou dobou s MAGIÍ.

 

Magie je, když…

Bylo to v době, kdy toho bylo v bublině všude plno.

A lidi si mě s tím spojovali (chápu je).

Jenže já jsem se s tím spojovat nechtěla.

Věděla jsem, že “to” umím, ale prostě to bylo za mnou.

Jenže – z druhé strany vím, že to, co dělám, někomu může jako magie připadat.

A taky vím, že to je prostě jen… vědět víc, než ostatní. Vnímat víc. A vědět, co s tím udělat… aby se to změnilo.

Fyzika v praxi, prostě. Jakápak magie.

Bez zbytečných keců, bez amuletů, bez blbinek, co sice mají styl, ale v podstatě mají jen způsobit, že bude dotyčný/á “cool”.

A taky bez ohýbání reality podle svého chtění a lpění.

To byly věci, které jsem totiž dost často v té svojí bublině při mluvení o magii vnímala nebo viděla.

.

“Já a čarodějka? NE!”

Dlouho jsem se vymezovala proti tomu, aby mě lidi označovali za “čarodějku”. Protože jsem to měla spojené s tím ohýbáním reality z ega a zbytečnostma kolem “stylu”.

Pak mi to začalo být jedno. Pustila jsem to z hlavy.

A teď se mi téma vrátilo obloukem na základě povinné literatury, kterou jsem zadala svým studentkám v rámci Živé Akademie… a voila… je to JASNÝ.

.

Mé milé studentky mají číst sérii o čarodějkách ze Zeměplochy od Terryho Pratchetta. Já sama jsem tam kdysi pochopila základní principy fungování světa a nakonec i té magie. A než jim to celé vysvětlovat, ať si to raději přečtou, dobře se u toho pobaví a pak se o tom pobavíme spolu.

Pro mě to tenkrát bylo jako rozvzpomenout se, no jasně, takhle to JE, aha, jasně, tohle je ONO!

Je to už dlouho, co jsem to četla… a teď to, jak už to tak bývá, čtu jinýma očima.

Vidím, že některé věci už vidím trochu jinak, posunula jsem si limity i možnosti, ale v principu… je to ono.

A hle – na stránce 28. v knize Čaroprávnost:

“Magie je jednoduchá. Musíte jen najít místo, kde je to všechno vyvážené, a do toho místa strčit.”

Jo, takhle to fakt je. Teda, “strčit” je jen jedna z možností, co se s tím dá dělat. Někdy je třeba do toho fouknout. Nebo to ohřát. Nebo si s tím promluvit. Atd.

Taky to není vždycky místo, “kde je to vyvážené”, ale třeba místo, “na kterém to visí”, “se zašprajcovalo”, a podobně.

Stačí “to” uvidět a zjistit, co “to” potřebuje.

Ale v principu jo, takhle to prostě je.

 

V “Dámy a Pánové” je zase na straně 158.:

“Co je magie?

I vysvětlení, které by vám poskytly čarodějky, by bylo dvojí, a záleželo by na jejich věku. Starší čarodějky o tom skoro nemluví, ale v duchu pravděpodobně chovají přesvědčení, že vesmír, u všech ďáblů, sám neví, kam se vlastně řítí, a skládá se z miliard možností a může nastat kterákoliv v nich, když se do některých puklin v jeho existenci zaklíní cvičený mozek, dostatečně tuhý potřebným množstvím jistoty, a zapáčí.”

Hm, jo. I tak se to dá říct. Rozhodně je to jedna z možností, které fungujou. A ta potřebná jistota, to je velmi přesný.

.

Když to vezmu kolem dokola… magie je prostě vidět, vnímat a chápat víc, a taky vědět, kde, kdy a jak do toho celého zasáhnout a tím to proměnit.

Jako taková je neutrální, je to prostě dovednost.

Asi jako řezat motorovou pilou.

Ale pak záleží na způsobu použití – nebo lépe, na motivu, který celému dalšímu konání přidělí jistou kolej, po které to jede.

Jeden vychází z ega – chtění, lpění a tyhle věci. Ohýbání reality podle toho, co já chci a chci a CHCI.

Je to urputné, upocené a trochu ulepené.

Druhá možnost jde z hloubky – z naladění na hluboký záměr, na ten, který mě přesahuje, a přesto je se mnou spojený, na ten, který mě baví, a dál nechávám pracovat vesmír pro mě. V souladu, v lehkosti, v pohodě. S pevnou mravní integritou.

Stává se mi, že jsem povolaná k nějaké energetické “práci” – jakoby Vesmír přišel, poklepal mi na rameno a řekl, “hele, tohle je teď třeba udělat, a ty jsi pro to nejvhodnější”. A tak jdu a udělám ji. Ale vlastně to není moje rozhodnutí. Bývají to věci, které se dějou jakoby mimoděk, jsou to chvilky – zatáhnu tady, povolím támhle, a toto rozpustím… aby to bylo v souladu, který je zamýšlený. Raz, dva, hotovo. A zapomenu na to.

.

Je to trik

Plno z toho, prakticky vzato, jsou prostě triky – i když se to slovo nemusí někomu líbit.

Třeba práce na dálku. Fakt na tom nic není. Jen je třeba uhnout si z cesty, odložit to blbé přesvědčení, že to nejde… a je to. To je celý. Vím, o čem mluvím. Jakmile to jednou pochopíte, zjistíte, že to je fakt jen trik.

.

Jooo, Čaroprávnost je geniální kniha. O magii. A čarodějkách.

A já jsem ochotná připustit, že jsem čarodějka.

A že to, co dělám, se dotýká magie.

Svým vlastním způsobem (jak jinak, žejo).