Dnes je Zimní slunovrat. Svátek Světla.
Cyklus Země dokončil svůj výdech…
Vrcholí temná část roku – ta, která vybízí k tichému spočinutí, rozjímání, revizi. Vnímáte to?
Ideální čas na to, porozjímat o našich prioritách a směru, kterým jdeme – a kterým chceme jít. Je to jeden a tentýž?
Je ideální čas na to, podívat se, kým chceme být… kým skutečně jsme… kým jsme vrstvu za vrstvou… kým jsme ve svém středu.
Ne náhodou jsem měla v prosinci takovou poptávku na Setkání s duší!
Pojďme se nad tím teď trochu zamyslet.
Jsi Kelt? Atlantiďan? Jsi z Plejád?
Otevřely se možnosti cíleně nahlédnout do svých minulostí. Láká vás to taky? Mně to tedy přijde zajímavé!
Vidím v tom ale několik úskalí.
A jedno z nich je – motivace, nebo úmysl, se kterým po tom pátrám.
Jak to vnímám, někteří lidé se snaží ve svých minulých životech nají pocit své důležitosti, protože v tomto životě to jaksi není dost zajímavé, šťavnaté. Není tam dost silný základ pro sebepojetí, na kterém by se dalo stavět něco zajímavého.
(Zmínila jsme se už o tom, že moje zaměření v rámci studia sociologie bylo Sociální konstrukce identit? 😉 )
Jsou lidé, kteří si na tom úplně ujedou. Ujíždějí na nějaké historické epoše. V některých případech se dokonce snaží ji vrátit. Mezi takové nejtypičtější patří vzhlédnutí se v keltské éře, Starém Egyptě, Atlantidě, Staroslovansví… Někteří ujíždějí na Světových válkách a ve volném čase si hrají na vojáky. Je to pestré, takže i tady bychom našli mnoho příkladů a případů.
To tak proč ne, žejo. Když to někoho baví, ať si hraje.
Cesta jako pyramida
Myslím, že patří do života, že se otevře nějaké téma související s určitou inkarnací, a člověk si na něčem „ujede“. Může to být pěkné zpestření. A užitečná zkušenost. Taky v tom můžeme najít skvělou inspiraci! Já sama to mám ráda. Několik let jsem si ostatně zpracovávala silný otisk svých existencí v jiné fyzické formě.
Vnímám tu ovšem jedno úskalí – a tím je přílišná fixace.
Přemýšleli jste někdy o tom, kolik životů za sebou někteří máte? Desítky, stovky tisíc. (A zdaleka ne všechny na naší planetě, v našem světě, v našem Vesmíru.)
O čem to tedy je? O osobních prioritách a o tom, kam chceme v životě směřovat.
Fakt vidíte nějaký užitek v tom, po zbytek života žít ze zašlé slávy nějaké dávno minulé kultury?
Jsem… jsem… jsem.
Já si cestu lidského poznání sebe sama představuju jako pyramidu (byť pyramidy jsou trochu za zenitem). Jak postupujeme v odhazování starých slupek a nefunkčních vzorců, stoupáme vzhůru. Nemělo by být naším cílem vzhlédnout se v tom, že kdysi-kdesi jsme byli vážená osoba se skvělými schopnostmi a podobně, že kdysi-kdesi to bylo báječné. To je jen záblesk nějaké vrstvy při naší cestě vzhůru.
No ano, bylo to skvělé. Už to máme za sebou. Pořád jsem to JÁ – tady stejně jako tam! To, na čem opravdu záleží, je tady-teď.
Vrchol
Každá pyramida má svůj vrchol. Pro mě to je vstoupení do své jedinečné čisté síly v souladu s Universem/Bohem/Velkým duchem. Tady a teď. Stát se platným hráčem v Matrixu a začít si hrát. A mou velkou životní vášní je provázet a podporovat svými dary ženy, které na tuto cestu vědomě vykročily. Moci být při tom a sledovat jejich přeměnu při transformačních terapiích. Sledovat, jak odhazují to, co už nepotřebují, jak mění ošoupané dětské botičky za dospělost, jak vstupují do své síly a poznávají své jedinečné dary.
Naším úkolem je vytvořit si báječný, jedinečný, neopakovatelný život TEĎ a svým dílem pomoci okolnímu světu ve vstupu do nové éry. Svým světlem prozářit okolní temnotu. Být inspirací!
Teď máme příležitost vybudovat si život, na který budeme někdy „pak“ rádi vzpomínat. Máme naprosto překrásné podmínky pro tvoření. Takové, jaké tu nebyly stovky, ba spíše tisíce let.
Je to jedinečná příležitost.
Jak si jí užijete vy?
Přejí vám pokojný, požehnaný vstup do nového Nádechu.
Lenka Aleiandra