Někdy nám naši nejbližší dávají tvrdé lekce. Jenže tím, že vnímáme svůj život jako omezený časový úsek od zrození do smrti, mohou nám uniknout některé souvislosti.
Což je samozřejmě součástí hry.
Nicméně… žijeme v požehnané době, kdy se někdy otevře okno a my můžeme nahlédnout širší souvislosti našich životů a vztahů. Můžeme náhle pochopit, co je skutečnou příčinou toho, co se nám děje.
Jako se to stalo Lucii.
Agresivní otec
Požádala mě o urgentní termín, protože byla v totálních troskách ze vztahu s jejím otcem. “Můj otec je velice agresivní. Vždycky byl. Jako dítě mě surově mlátil. Já už dávno nejsem dítě, nebije mě, ale ta jeho agresivita je hrozná. Už jsem si to před pár lety řešila, bylo to celkem dobré, ale teď je máma nemocná, on je z toho stresu agresivnější, než obvykle, a mně stačí pět minut v jeho přítomnosti, abych byla úplně rozbitá. Ubližuje mi to a už takhle nemůžu dál. Lenko, neměla byste nějaký bližší termín? Jede mi to teď šíleně, mám pocit, že mě to asi sežere… “
Na začátku setkání jsem se naladila na její systém, který začal uvolňovat některé aktivní zaseklé emoce. Po chvíli se Lucii objevil obraz…
Rybář odpojený od své síly
… muže na člunu. “Je uprostřed rybníka a dívá se na kapra, jak otevírá hubu.”
Po chvíli se ukázalo, že ten muž – Luciina duše v některé její předchozí existenci – se dívá do míst, kde je tělo jeho utopeného dítěte.
Začal se odvíjet příběh chudého rybáře, který surově bil své děti, až jedno z nich ukradlo člun a uteklo s ním na rybník. Vědělo, že otec neumí plavat a dělalo tam na něj divoké opičky.
Jenže to dítě to taky neumělo.
Člun se převrhl a dítě se utopilo.
To dítě byla duše jejího současného otce.
Jasně jsem vnímala, že jeden z motivů agresivního chování jejího otce vůči ní je skutečnost, že v něm byl uvězněný strach z ní z předchozí existence.
” Proč ten muž tak bil své děti?” Zeptala jsem se.
” On byl přesvědčený, že je to pro jejich dobro.Že když to neudělá, budou z nich špatní lidé. Kteří si ničeho neváží.”
“Zkuste mu předat něco ze svého současného poznání,” navrhla jsem.
“On… je z toho úplně vedle, že by to mohlo jít i jinak. Nedokáže si to představit. Neumí to přijmout. Je tak.. zabedněný… ach bože, tohle je to, co mě na mém otci tak vytáčí! Tenhle muž to má úplně stejně!” vyhrkla Lucie.
“Jaký je důvod, že to takhle má?”
” Je… úplně odpojený od své síly. Tak používá to násilí. Neumí to prostě jinak.” řekla Lucie.
“Chápu. Mám dojem, že příčina je ještě jinde. Pojďme se na to podívat,” navrhla jsem.
Po chvíli se objevil nový obraz.
Poslouchat rozkazy
Muž na koni se dívá na hořící město.
“Je to nějaký vysoce postavený muž. Dostal za úkol dobýt tohle město… protože nejsou křesťani…” popisuje Lucie.
“Jak se cítí?” zeptala jsem se.
Lucie: “Je to úspěch. Ale je mu z toho špatně. Protože musí zabíjet lidi – i když on teda žádné osobně nezabil.”
Já: “Co kdyby to neudělal?”
Lucie: “Bylo by to selhání. Král… jeho otec… by ho potrestal.”
Já: “Pojďme se na to podívat ze širší perspektivy. Posuňme se v čase do okamžiku jeho smrti. Jak se cítí?”
Lucie: “Cítí, že splnil úkol. Spojil velké území. A když už ho spojil, tak ho potom i chrání.”
Já: “Dobře. Pojďme se podívat do bodu, než zaútočil na to město. Původně viděl možnost zaútočit a uspět, nebo to zdát a selhat. Dalo se to udělat ještě nějak jinak?”
Lucie po chvíli ticha: “Aha… no ano! Mohl jim dát na výběr!”
Já: “A udělá to?”
Lucie: “Ano, zkusí to. (po chvíli nadšeně) Oni souhlasí. Podepsali kapitulaci! Není třeba nikoho vraždit!”
Já: “Co se děje po návratu ke králi-otci?”
Lucie: “Ten je z toho úplně paf. Je to ohromný úspěch. A ten muž najednou cítí svou sílu. Poznal, že může hledat svoje cesty.Nemusí jen poslouchat a jednat proti svému svědomí.”
V Luciině systému se mezitím děla spousta změn. Různé emoční vrstvy se nořily z hloubek, rozpouštěly se a odcházely. V tomto okamžiku prošla hlubokou transformací.
Já: “Posuňme se na téhle časové lince do okamžiku jeho smrti. Jaký je? Jak se cítí teď?”
Lucie: ” Jde z něj obrovská moudrost. Síla a vyrovnanost. Ví, jaké jsou jeho hodnoty a naslouchá jim.”
Provedla jsem Lucii integrací esence tohoto jejího vtělení a její systém se rozzářil. Cítila jsem z něj vyrovnanost a vnitřní stabilitu. Sílu.
Po ose tam a zpět
Pak jsme se přesunuli zpět k nešťastnému rybáři a předali mu tuto esenci. Esenci vlastní síly.
Vrátili jsme čas do chvíle před tím, než jeho synek ukradl člun. Rybář, nyní spojený sám se sebou, se dokázal na své děti dívat jinak. Vnímal je. Chápal. Dával jim hranice, ale v atmosféře přirozené autority. Jeho dítě nemělo důvod nikam utíkat. (A rozhodli se, že se naučí plavat.)
Luciina energie nesla úplně jinou kvalitu, než když jsme se setkali. Ukotvili jsme do ní ještě několik věcí přes akášické programování.
A na závěr jsme tuto esenci poslali Luciině otci jako dar.
Po nějaké době mi Lucie napsala:
“Dobrý den Lenko, už je to 14 dní a síla je pořád tu! Chodí mi spousta nápadů! Cítím větší jistotu a rozhodnost.”
A co vy? Inspirujete se Lucií?
Obvykle nevidíme všechny dílky mozaiky, které vedly k tomu, kým jsme nyní. A kým jsou naši blízcí ve vztahu k nám.
Někdy není nutné, abychom to nazřely, věci se dají urovnat i bez toho. Jindy se ale systém rozhodne jít touto cestou, protože pro nás nese důležité poznání a poselství.
Jak to máte vy? Máte také nějaký vztah, který vás tíží a zatěžuje? Nějaký bludný kruh, ze kterého hledáte cestu ven?
Ozvěte se mi. Dáme to do pořádku.